Přinášíme projevy: Tomáš Vandas

Vážení přátelé,

dovolte mi, abych vás přivítal na již tradičním setkání nacionalistických sil v České republice a současně vítám všechny zahraniční přátele, kteří přijali naše pozvání a spolu s námi dnes hodlají varovat před nebezpečím, kterým čelí státy střední a západní Evropy bez výjimky.

Scházíme se v tomto městě po dvou letech. Rok 2009 mám ještě v živé paměti a asi nejsem sám. Nelze totiž nevzpomenout na neskutečnou šikanu lidí, na jejich lustrování, když se chtěli zúčastnit řádně nahlášené akce politické strany. Také jsem se tehdy dozvěděl, že je v naší zemi trestné používat termín imigrantská vlna tsunami a varovat, že nám tato vlna ničí vše, co nám bylo doposud drahé a vzácné. Asi víte, co tím myslím. Všichni čelní funkcionáři Dělnické strany byli postaveni před soud za výroky, které paradoxně byly pravdivé a trefně hodnotily vnitrospolečenský stav v tomto státě.

Za poslední dva roky se změnilo mnohé. Z Dělnické strany se stala Dělnická strana sociální spravedlnosti, společně ušlo národní hnutí v naší zemi velký kus cesty. Překonali jsme politické rozpuštění DS, čelili jsme snaze odstavit skutečnou opozici z politického kolbiště. Co se však za poslední dva roky nezměnilo, to je vládnoucí režim. Režim zkorumpovaný, režim prolezlý komunistickými exponenty a estébáckými manýrami, kdy si vyvolení tohoto režimu, různí úředníčkové myslí, že lze jen tak, jako na běžícím páse, zakazovat shromáždění řádně politických stran či občanských sdružení, která jsou jim nepohodlná. Tak tomu bylo i před dnešní akcí. Nejdříve zakazování, poté doprošování, abychom změnili trasu pochodu, místo akce apod., a pak vyhrožování, že prý akci rozpustí, když naleznou na nějakém účastníkovi závadný symbol. Dokonce chtěli posuzovat dopředu projevy, aby prý věděli, zda jsou politicky korektní. Naprosto neuvěřitelné! A to prý máme svobodu slova a projevu. Opravdu tomu ještě někdo věří?

Také bylo zajímavé sledovat výzvy k blokádě naší dnešní akce, k tomu aby ti údajně slušní občané vytvořili nenásilnou blokádu. To už je úplný paradox. Na jedné straně my, kteří chceme upozornit na tristní stav tohoto státu, a na druhé straně sebranka, složená z anarchistů, pseudohumanistů a kavárenských tlachalů o demokracii. Co oni chtějí vlastně hájit? Ten bordel, chaos a korupci? Tu zkorumpovanou sebranku, která nám dnes vládne, tu parlamentní bandu? Ale zase na druhou stranu se aspoň ukazuje, kdo na jaké straně barikády stojí.

1. máj - znamení vzdoru

Proč vlastně slavíme 1. máj - svátek práce. Tento svátek vznikl na konci 19. století jako znamení vzdoru proti nespravedlnosti a útlaku. Byl to odpor proti kapitalismu, v jeho nejkrutější podobě. Pamatuje si to vůbec někdo? Proč o tom dnešní média nemluví? Proč mluví výhradně o pochodu tzv. neonacistů a o 1. máji mluví v pejorativním významu - jako o něčem hanlivém a špatném. Jako kolovrátek stále opakují - "Jak si vůbec někdo dovoluje na 1. máje vyrazit do ulic...?"

Paradoxní na tom je, že zatímco komunisté a nacisté - tedy ti zlí - lidem 1. máj dávali a chválili, dnešní "demokraté" - tedy ti "hodní" - svátek práce občanům berou a permanentní propagandou natolik znechutili, že spousta lidí raději zůstane u televize a kvůli policejním manévrům v ulicích nevytáhnou paty z domu.

Útlak a nespravedlnost z dějin nevymizely ani po zavedení prvomájového svátku a jsou stále zde, pouze v jiných proměnách. Dnes se vyznačují zejména nenávistí a represí vůči opozičním myšlenkám, které neladí s oficiálním postojem Systému.

Co je ten Systém z našeho pohledu? Chci jen připomenout, a možná to už mnozí zapomněli, že komunisté před rokem 89 nevládli sami. Nebyla to vláda jen jedné strany, tak jak se dnes stále prezentuje. Komunisté vládli čtyřicet let společně s Československou stranou socialistickou, jejímž dlouholetým členem a funkcionářem byl jakýsi pan Jiří Paroubek, s Československou stranou lidovou, jejímž členem a funkcionářem byl jakýsi pan Miroslav Kalousek, a konečně vládli i s ČSSD, se kterou se po roce 1948 raději rovnou sloučili. Takový byl tehdejší Systém...

V 50. letech minulého století působil komunistický Systém jako tyranský. Ale teprve až z pohledu pozdějších generací. Ve své době tak lidem určitě nepřipadal, protože byli odchováni hrůzami II. světové války. Proto jim politické procesy výrazně nevadili, vlastně je vnímali jako pokračování spravedlivých procesů s kolaboranty a nacisty. Lidé vždy hodnotí přítomnost jinak než ti, co přijdou po nich. A to platí i dnes.

Předvoj nové doby musíte hledat v době staré. Ta dnešní doba - z politického, ale i kulturního hlediska - již starou dobou je. Poznáte to podle toho, že lidé už nevěří těm, kterým dali svoji moc. Není to jen obecná nedůvěra, ale už i nenávist k politikům, která je dnes všudypřítomná. Lidé dokonce přestávají věřit tomu, že by naše republika, naše země, mohla v budoucnu prosperovat, být příkladem pro ty ostatní.

V prostředí nedůvěry a skepse vyrůstají naše děti, kterým tato společnost nedává pozitivní příklad. Jeho absence je to nejhorší, co můžeme klást tomuto režimu za vinu. Nelze se potom vůbec divit, že mladí lidé si díky rezignaci svých rodičů hledají alternativu v prostředí omamných látek, hazardu, kriminality, a různých zvráceností... Však je tento Systém těmito zvrácenostmi a opaky skutečných hodnot bohatě zásobuje, aby udržel společnost v trvalé impotenci na maximálně dlouhou dobu...

Bylo by fatální chybou, abychom se dnešního Systému báli. Nebojme se ho. Co jej dnes představuje? Je to police zde v ulicích? Je to televizní hlasatelka na TV Nova? Je to právě ten Kalousek, Paroubek a další, kteří mají dostatečné zkušenosti z totalitního Systému minulosti?

Dnešní Systém je stejně křehký, jako je každý režim, jenž se zajistil pouze po hmotné stránce. To byl např. komunismus v době normalizace po roce 1968. Chléb a hry - nic více. Ideály vystřídala kariéra. Skutečné názory lidí neodpovídaly názorům údajně "jejich" vládnoucího Systému. To se v plné nahotě ukázalo zvláště v 80. letech, kdy si ze soudruhů u moci již kdekdo utahoval. A hlavně - nikdo jim nevěřil!

Tento režim má už svůj "osmašedesátý" za sebou! Do ulic nevyjely tanky, ale vodní děla, namířená proti vlastním lidem. Četné demonstrace dělnické strany a nacionalistů zvláště v roce 2008 a 2009 donutila tento Systém k reakci v podobě těžkooděnců, pendreků, zatýkání lidí a politických procesů. Vládci se začali chovat naprosto stejně jako jejich normalizační předchůdci. To vyvrcholilo rozpuštěním dělnické strany pod záminkou "zastavení neonacismu".

Když je organismus nemocný, musí se vyléčit

Scházíme se za situace, kdy se polistopadová garnitura otřásá v základech. Pospolu drží jen díky tomu, že si velmi dobře uvědomuje, že pokud padne jedna její část, potopí se všichni. Bez výjimky. Země je v tragické situaci. Co šlo, rozkradli a zdevastovali. Více než dvacetileté řádění zanechalo na této zemi stopy tak hluboké, jako předcházející komunistický režim. Úpadek, rozpad tradičních hodnot, neúcta k vlastnímu národu a skepse lidí. To jsou dnešní dominující znaky společnosti, to je výsledek vlády zkorumpovaných liberalistů. Polistopadový režim naší společnost pouze vytuneloval a rozeštval. Mladé generaci nenabízí vůbec nic - pouze dluhy a zase jen dluhy. A na ty starší doslova kašle.

Myslím si, že už je na čase vystavit jim červenou kartu. Dát jim tzv. stopku. Když je organismus nemocný, musí se vyléčit. Někdy je nutná operace, nakažené místo vyříznout, odstranit. Nastal čas, naordinovat této zemi lék v podobě národní vlády! Podle mě, není jiná možnost, než jak naši zemi zachránit!

Celá řada lidí již dnes čeká na alternativu, která ten vládnoucí hnis nahradí. Tady je naplno potřeba říci, že MY - nacionalisté - jsme tou alternativou a jsme nadějí pro tuto zemi. Nestačí však jen kritizovat, ale přinést něco nového, pozitivního. Něco, co občany zaujme a v čem uvidí po dlouhé době smysl. Říká se, že jde o to pověstné světýlko v tunelu. Česká republika je tunely pověstná. Naši vládnoucí demokraté dokázali vytunelovat kde co.

Dělnická strana jde před veřejnost s programem, který je založen na obnově pořádku, spravedlnosti, platnosti zákonů pro všechny občany bez výjimky. Chceme stát, kde nebudou zisky plynout do kapes nadnárodních korporací a bank, ale do naší společnosti a do vlastních občanů, do rozvoje země, do vzdělání, školství, do zefektivnění lékařské péče a zkvalitnění služeb pro seniory. Chceme stát sociální a národní. Chceme zemi suverénní, bez závislosti na Bruselu či Washingtonu. Chceme stát Čechů, Moravanů a Slezanů, stát pro všechny národnosti, které tu s námi chtějí žít a respektovat naše pravidla a naše zvyky.

Co považujeme za nezbytné k obnově naší země? Především je potřeba všem, kteří se podíleli na porušování zákonů, na zneužívání svých pravomocí, na šikanování lidí jen kvůli jejich názorům, spravedlivě vystavit hodnocení. Státní zástupci, soudci, soudní znalci, úředníci. Ti všichni musí jednou počítat s tím, že spravedlnost si k nim najde cestu a že nová vláda bude hodnotit, kdo jakým způsobem jednal a konal. Nikdo tu není navěky. Této bláhové naději podlehli komunisté, a jak je vidět, i současní liberalisté.

Za hlavní naše body k obnově skutečné demokracie a právního státu považujeme:

Hlavní body programu DSSS - ZDE

Mottem našeho dnešního setkání je obava z přílivu levné pracovní síly. Obava z přílivu imigrantů. Tato obava je zcela legální a každý, kdo ji vyjadřuje, jen soucítí s vlastní zemí.

Příliv imigrantů a levné pracovní síly je velkým nebezpečím pro Evropu a ohrožuje její samotnou existenci. Neřízená imigrace způsobuje nekontrolovatelný příliv osob s jinými návyky, tradicemi a náboženstvím. Tato invaze se projevuje negativně ve všech evropských zemích, které jsou takto zasaženy. V Evropě nám rostou mešity, muslimové požadují stále více svých zvyků začlenit do našich tradičních společností. Nikoliv tedy, aby se oni přizpůsobili nám, ale děje se přesný opak. Zcela logicky pak v takové nesourodé společnosti dochází k třenicím a násilným nepokojům. Vize multikulturní společnosti selhala, a to dnes zcela otevřeně přiznávají i ti politici, kteří jsou strůjci a iniciátoři takové vize.

Invaze levné pracovní síly se negativně projevuje zaměstnáváním cizinců za tak nízké ceny, za které nejsou původní zaměstnanci schopni pracovat a být konkurenty. Dochází ke zvyšování nezaměstnanosti a tradiční odvětví či řemesla vykonávají nekvalifikované pracovní síly, které kvalitu práce snižují na nízkou úroveň.

Své názory neměníme

Když vidím dnešní účast a vidím odhodlané tváře vás všech, jsem si jist, že nemůžeme prohrát. Mohou nás šikanovat, mohou nás špinit a trestat, ale nemohou nás zastavit, nemohou napořád ovlivnit myšlení tohoto národa.

V příštím roce nás čekají volby do krajských zastupitelstev. Bude to v poločase vládního období a já doufám, že mnohým našim občanům se do té doby otevřou oči natolik, aby si uvědomili, že volit stále stejnou sebranku podvodníků a korupčníků není řešení. Řešením je volit opozici, ale skutečnou, ne tu zkorumpovanou v podobě socialistů a komunistů. Opozici, která je v očích režimu nepohodlná a všichni víme proč. Pro svoji nekompromisnost, pravdivost a stálost názorů.

Věřím, že dokážeme kormidlo v naší zemi otočit a nasměrovat tuto zemi pod vládu, která bude národní, sociální a bude jí záležet na občanech naší země. Věřím, že přijde doba, kdy tu nebudou rozhádané politické strany, ale jen jeden sebevědomý národ!

Děkuji za pozornost!

(Poznámka Tiskového centra DSSS: Výše uvedený text není doslovným přepisem projevu Tomáše Vandase, ale pouze jeho konceptem, proto se může v drobnostech lišit od originálu.)